1995? Asi nejhorší rok v bohaté historii Canadiens

Už je to přesně 20 let od doby, kdy byl z Montréalu do Colorada vytrejdován hvězdný brankář Patrick Roy. Jeho exodus byl ale jen jedním z důvodů, proč se legendární klub poprvé po pětadvaceti letech nedostal do play-off. Pro příznivce Habs zvyklé na každoroční boje o Stanleyův pohár to byl ohromný šok, pojďme si ho k příležitosti kulatého výročí od Royova trejdu připomenout. Tento článek zčásti vychází ze vzpomínek uznávaného novináře Lylea Richardsona.

Rok, na nějž by příznivci Habs nejraději zapomněli, předcházela výměna tehdejšího kapitána Guye Carbonneaua do St. Louis. Carbonneau se musel pakovat, poněvadž při hraní golfu, tradiční posezónní kratochvíli mnoha hokejistů, ukázal prostředníček dotěrnému fotografovi Montréal Gazette a nechvalně proslulá fotka byla následné ráno natisknuta na úvodní stránku populárního deníku.

Habs měli ve výlukou zkrácené sezóně naprosto ostudnou bilanci na venkovních kluzištích, vyhráli totiž pouhá tři utkání ze čtyřiadvaceti mimo vlastní arénu - slavné Montreal Forum. Bídné výsledky v kombinaci s jalovou ofenzívou přiměly tehdejší vedení k dvěma důležitým výměnám.

Devátého února 1995 vedení Habs přivedlo z Philadelphie skvělého útočníka Marka Recchiho, za nějž však zaplatilo příliš vysokou cenu. Kromě stálice v zadních řadách Erica Desjardinse poslalo do Města bratrské lásky i Johna LeClaira, jenž ve Philly naplno prodal svůj potenciál a stál se členem slavné Legie zkázy - lajny ve složení LeClair, Eric Lindros a Mikael Renberg, která je dodnes jednou z nejlepších útočných trojic v historii celého sportu.

Recchi vyloženě nepropadl a v Montréalu si odehrál své, výměna Johna LeClaira však fanoušky Habs bolí dodnes.

Začátkem dubna se z hokejem posedlého města pakoval i Carbonneauův nástupce na postu kapitána Kirk Muller, jenž byl spolu s Mathieu Schneiderem vytrejdován na Long Island za Pierrea Turgeona a Vladimira Malachova. Trápícím se Habs ale ani tato změna potřebný impuls nepřinesla a veleúspěšný klub nakonec zůstal za branami play-off, což bylo pro úspěchem posedlé fanoušky Montréalu něco naprosto nepředstavitelného.

Šokovaní příznivci Habs vše svedli na výluku a od nadcházejícího ročníku si kladli velká očekávání. Vždyť Turgeon s Recchim se po přizpůsobení se měli stát gólovými mašinami a mezi třemi tyčemi měl i nadále zářit dost možná nejlepší gólman své doby Patrick Roy.

O tom, že se jednalo o annus terrible se vším všudy, však napověděl i začátek ročníku 1995/1996. A noční můra vesele pokračovala. Montréal prohrál všech pět úvodních zápasů nové sezóny a vedení v čele s prezidentem Ronaldem Coreym zpanikařilo. Na tom, že Corey vyhodil generálního manažera Savarda i trenéra Demerse by nebylo nic až tak zvláštního, to by ale nemohl klíčové posty obsadit nováčky bez jakýchkoliv zkušeností v Národní hokejové lize. Do koženého manažerského křesla se posadil Rejean Houle, novým šéfem střídačky se stal Mario Tremblay.

Výkony Habs se sice o něco zlepšily, Tremblayovo jméno se ale nakonec zapsalo do klubové kroniky černým písmem. Rodák z Almy se totiž rozhádal s hvězdou a tváří celé organizace Patrickem Royem. Novopečený kouč Habs si často utahoval ze silně francouzského přízvuku své hvězdy a během jednoho z jinak všedních tréninků po Royovi prudce vystřelil pukem.

Druhého prosince 1995 Patrick Roy nastoupil do utkání z Detroitem, v němž se mu vůbec nedařilo, Tremblay ho ale nechal vypít kalich hořkosti až do dna - ponížený Roy byl odvolán až poté, co inkasoval podeváté. O čtyři dny později byl současný trenér Colorada vyměněn právě do mužstva Avalanche. Za Roye a útočníka Mikea Keanea generální manažer Houle získal protihodnotu v podobě Martina Ručinského, Jocelyna Thibaulta a Andreje Kovalenka. Asi si umíte představit, jaký pocit vzteku a frustrace poté zavládl v srdcích montréalských fanoušků...

Tento trejd pomohl Avs k zisku dvou Stanley Cupů a udělal z nich jednoho z nejsilnějších týmů v lize. Pro Montréal to byl naopak poslední hřebíček do pomyslné rakve - dominantní éra Habs definitivně skončila a špatná rozhodnutí Savarda, Houlea i dalších s neúspěchy spojovaných manažerů pramenily v rychlý pád hrdého klubu do spodních pater tabulky. Karta se obrátila relativně nedávno, až s nástupem nové generace v čele s Careym Pricem, Tomášem Plekancem, P.K. Subbanem či Maxem Paciorettym se Habs znovu zařadili mezi užší ligovou špičku.

Na Stanleyův pohár však Canadiens čekají už více než dvaadvacet let. Svůj podíl viny na tom nese i rok 1995, mnohými označován za nejhorší v historii klubu.

Založte si účet u Tipsportu a získejte vstupní bonus až 50 000 Kč! Navíc dostanete zdarma 500 Kč na své první sázky!

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter