4. dubna 2019, 21:00
Matěj HodovalJeden z největších adeptů na zisk Stanley Cupu. San Jose pozici favorita plnilo většinu základní části na výbornou, ovšem s blížícím se koncem základní části je znenadání vše zcela jinak a příznivci týmu začínají panikařit.
Žraloci již mají jistotu postupu mezi elitní šestnáctku, dokonce ví, že v prvním kole narazí na Golden Knights. Možná o to skeptičtější fanoušci klubu jsou. Aktuální forma celku ze slunné Kalifornie je děsivá, Sharks se zmohli z posledních deseti zápasů vyhrát jeden jediný. To opravdu není dobrá vizitka před vyřazovací částí.
Co se tedy děje? Určitou zásluhu má marodka, jež zasáhla především zadní řady. Radima Šimka vyřadilo pro tento ročník definitivně zranění kolena, dlouhou dobu chyběl také Erik Karlsson. Velkou zpruhou pro San Jose může být fakt, že švédský bek by měl stihnout začátek pohárové soutěže.
V útoku problém rozhodně nehledejme. V tyrkysovém dresu totiž udělalo velký pokrok několik hráčů, kteří zároveň překonali své kariérní maximum. Řeč je například o českém rodákovi Tomáši Hertlovi (35+36), průlomový rok zažívá také Timo Meier (30+36) a hlasitě o sobě dává vědět i Kevin Labanc (16+39, bodoval v posledních šesti zápasech v řadě).
Nesmíme opomenout ani stálice. Své bodové maximum navýšili Logan Couture (27+43) a Brent Burns (14+65). I ve svých devětatřiceti letech je stále velmi platný veterán Joe Thornton (16+33), další z individuálního hlediska úspěšný rok má za sebou kapitán Joe Pavelski (38+26). Skvěle se jeví také posila z loňské sezony v podobě Evandera Kanea (29+24).
Nabízí se tedy otázka. Proč Sharks přivedli v přestupovém období Gustava Nyquista? Švédský forvard je bezpochyby výborným hokejistou, který dokáže pravidelně bodovat. Jenže těch má San Jose k dispozici dost. Pakliže by měli Sharks silnou brankářskou dvojici, nedalo by se Dougu Wilsonovi vytknout vůbec nic, avšak právě tato situace se realitě nepodobá. Generální manažer tak raději měl uvažovat o posílení mezi třemi tyčemi.
Gólmanský post je totiž letos tou vůbec největší slabinou mužstva Petera DeBoera. Jednička Martin Jones se potýká celý ročník s nekonzistentními výkony. Za vše hovoří Jonesova čísla, která jsou vůbec nejhorší v jeho dosavadní kariéře. Kanadský gólman se může “pyšnit“ 89,5% úspěšností zákroků, v tomto ohledu jsou na tom hůře jen dva maskovaní muži, kteří odchytali alespoň čtyřicet klání – Jonathan Quick a Keith Kinkaid. Jeho průměr obdržených branek se navíc přibližuje ke třem gólům na zápas.
Vytáhlý Kanaďan již v minulosti ukázal, že chytat umí, vždyť to byl právě on, kdo byl v brance Sharks při finále Stanley Cupu v roce 2016 stál v brance Žraloků a byl součástí zatím největšího úspěchu v dějinách klubu. Letos má před sebou možná vůbec nejlepší tým, paradoxně však podává nejméně spolehlivé výkony.
Není čas dát šanci náhradníkovi? Aaron Dell měl tuto sezonu velkou šanci ukořistit pro sebe post jedničky. To by ho ale nesměl potkat podobný osud, jako jeho kolegu. Dell na začátku sezony chytal skvěle a byla jen otázka času, kdy mu trenéři dají více prostoru. Pravdou je, že vousatý gólman tolik příležitostí ukázat se nedostal, na druhou stranu však není čemu se divit, když z brankářů s alespoň dvaceti odchytanými duely je procentuálně vůbec nejhorší (88,4 %).
Žraloci mají na papíře kádr schopný zabojovat o nejcennější trofej. Nepsané pravidlo tvrdí, že základem každého velkého úspěchu je brankář. A to bude pro Sharks pravděpodobně klíčové.
ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz
© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.