Německý Gretzky trénuje v Hradci. Rád sleduju tátu, říká Leon Draisaitl

Mezi bílou, červenou a černou se po ledě prohání jeden těžko přehlédnutelný dres. Ne, hradecký Mountfield nezískal pro novou sezonu posilu z NHL, ale přítomnost nastupující superhvězdičky z organizace Edmonton Oilers i tak přitahuje zraky nejednoho fanouška. Pod Bílou věží tráví léto devatenáctiletý německý útočník Leon Draisaitl, kterého si i bez jmenovky náhodný pozorovatel snadno přiřadí k jeho otci – trenérovi extraligového mužstva Peterovi.

Aby ne, ve výrazu obličeje se rozhodně potatil. A kromě toho pochytil i hlubokou studnici hokejových dovedností. Narodil se během otcova angažmá v Kolíně nad Rýnem a už v osmnácti letech se mohl pochlubit účastí na pěti světových šampionátech včetně jednoho seniorského. Nebylo žádným překvapením, že si ho v loňském draftu NHL vybral Edmonton jako celkově třetího v pořadí. „Může být tím, co pro český hokej znamená Jaromír Jágr,“ psali němečtí novináři.

Ve svém prvním ročníku Leon Draisaitl naskočil ke 37 zápasům, potom ho Oilers poslali zpátky do Western Hockey League a Kelownu dotáhl do finále Memorial Cupu. O titul přišel jeho tým až v prodloužení, naplástí byla Draisaitlovi alespoň cena pro nejužitečnějšího hráče. Teď už mu juniorská léta skončila a jakmile se vrátí za moře, bude bojovat o pevné místo v nejlepší hokejové lize světa. Prorazí?

Proč jste si letos k přípravě vybral Hradec?
Můžu se tady chystat s Mariánem Vodou. Je to velký profesionál a tréninky pod ním mě baví. Když přes léto pracoval s týmem, táta mi ho doporučil, že bych si to s ním mohl vyzkoušet. Navíc jsme se s tátou dlouho neviděli, takže jsem přivítal, že tu můžu trénovat. Vždycky je příjemné, když spolu můžeme trávit volný čas.

V čem jsou tréninky Mariána Vody speciální?
Jsou těžké. Opravdu hodně těžké (směje se). On vždycky ví, o čem mluví. Pokaždé mi může ukázat, jak to mám udělat správně. Tím mi dost pomáhá, hodně se od něj naučím.

Jak vypadá váš typický tréninkový den?
Obvykle vstávám hodně brzo, kolem půl sedmé. Začínám trénovat o půl osmé, abych byl hotový co nejdřív. Odpoledne jdu někdy s týmem na led.

Trénovat s týmem, který koučuje váš otec, je asi hodně specifické, že?
(směje se) Je to sranda. Ale dřív jsem byl tátovi často nablízku, když trénoval, takže to pro mě není až taková novinka. Jsem jeho velkým fanouškem, vždycky podporuju jeho tým. Rád ho sleduju, jak s kluky pracuje.

A co říká vám? Mluví vám do tréninku?
Vím, co mám dělat, abych se připravil na sezonu. A on ví, že to vím. Ale když potřebuju poradit, je tady pro mě, aby mi pomohl.

Jaká byla reakce hráčů, když jste poprvé přišel do kabiny?

(přemýšlí) Neumím česky, takže je těžké dát se s nimi do řeči. Ale jsou skvělí, mají výbornou partu profesionálů.

Pochytil jste od nich některá slovíčka?
Ano. Ale nemyslím, že bych je tady měl říkat (směje se). Přece jenom trochu česky rozumím, často si dokážu dát dohromady, o čem se mluví. Ty jednoduché fráze znám.

Kde vůbec bydlíte?
S tátou. Má byt kousek od stadionu.

A jak se vám ve městě zatím líbí?
Pro mě je to typické malé české město. Staré budovy... Opravdu se mi tady líbí. Navíc zatím máme výborné počasí.

Jak dobře Českou republiku znáte?
V Česku už jsem byl několikrát, i když ne přímo v Hradci. Prarodiče jsou Češi, dlouho žili v Mariánských Lázních. Navštěvoval jsem je a byl jsem i v dalších městech.

Jak dlouho tu budete trénovat?
Do Edmontonu odlétám druhého září.

Loni si vás Edmonton v draftu vybral jako celkově třetího v pořadí, stal jste se tak nejvýše draftovaným německým hokejistou v historii. Jak to zní?
Jsem na to pyšný, je to pro mě obrovská pocta. Ale zároveň vím, že jsem ještě nic nedokázal a čeká mě spousta práce. V řadě věcí se musím zlepšit, abych se v NHL mohl usadit.

V první sezoně v Edmontonu jste odehrál 37 zápasů. Pak vás ale poslali zpátky do Kelowny...
Ano, bylo to nahoru a dolů. Zvlášť jako mladý hráč se s tím musíte umět srovnat. Ale zahrát si NHL je splněný sen, každý hokejista by toho jednou rád dosáhl. Je pravda, že potom mě poslali dolů. Vždycky člověku chvíli trvá, aby se přeorientoval, a není to jednoduché. Ale v Kelowně jsme měli skvělou sezonu.

Dokázal jste se na to tedy dívat pozitivně?
Vždycky je to trochu zklamání. Hrajete nejlepší ligu světa a pak vás pošlou dolů... Ale myslím, že jsem to vzal dobře. Byla to pro mě výzva, abych na sobě zapracoval a získal zpátky sebevědomí.

Co vám první kontakty s NHL daly? Nasbíral jste devět bodů za dva góly a sedm nahrávek...
Mohl jsem mít víc bodů, ale i tak to pro mě byla hodně cenná lekce. Během těch třiceti sedmi zápasů jsem se toho dost naučil a nikdo už mi to nevezme.

S Kelownou jste došli až do finále Memorial Cupu, které jste prohráli gólem v prodloužení. Bolí to stále?
Ano, když si na to vzpomenete, není to sranda. Cítíte, že jste tak blízko vítězství, a pak je to během jedné sekundy zkrátka pryč a nemáte nic. Bylo to velké zklamání a těžko se s tím smiřovalo. Ale jak říkám, za celou sezonu na sebe můžeme být hrdí.

Vaše výkony vám vynesly cenu pro nejužitečnějšího hráče play off WHL a pak i Memorial Cupu. Bral jste je jako satisfakci za to, že jste ročník nemohl dohrát v Edmontonu?
Taková ocenění vždycky potěší. Nikdo by je neodmítl. Zároveň bylo mým cílem, abych byl v týmu lídr, když jsem přišel z NHL. A abych pomohl týmu vyhrát. Radši bych vyhrál Memorial Cup než MVP.

Oilers si v letošním draftu zamluvili Connora McDavida, který je stejně jako vy centr. Berete ho jako konkurenta, kvůli němuž byste se nemusel vejít do sestavy?
Pro mě se tím nic nemění, o místo musíte bojovat vždycky. Connor je speciální hráč, ve své věkové kategorii je jednoznačně nejlepším hráčem na světě a letos už bude hrát NHL. Jsme spoluhráči, takže i já si přeju, aby se mu dařilo a aby pomáhal týmu vítězit.

Navíc byste v případě přetlaku na centru mohl hrát křídlo, že?
Ano, můžu hrát na centru i na křídle. Kde mě budou chtít a potřebovat, tam budu hrát.

Určitě je pro vás povzbuzující být členem organizace, která sází na mladé hráče.
Nikde není jednoduché dostat se do týmu. Oilers udělali v poslední době několik povedených změn v týmu i ve vedení a myslím, že jdou správným směrem.

Jaké tedy máte osobní cíle pro příští sezonu?
V první řadě se dostat do týmu a hrát NHL. A potom? Uvidíme.

Založte si účet u Tipsportu a získejte vstupní bonus až 50 000 Kč! Navíc dostanete zdarma 500 Kč na své první sázky!

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter