RETRO POHLED: Falešný mýtus o „náhodném“ Naganu

„Nagano“ je už zavedeným synonymem pro sportovní úspěch. Trochu z toho brní uši a bolí oči a taky ... pobolívá srdce. Tenhle triumf je totiž neustále vzpomínán jako cosi náhodného. Jako něco, s čím se vůbec nepočítalo a spadlo to z čistého nebe. Český hokej od té doby notně ustoupil z někdejších pozic, přesto si už skoro třicet let namlouváme, že se obří úspěch může kdykoli zopakovat.

Pojďme si připomenout, jak to bylo doopravdy.

Rok 1998. Do NHL v té době zasáhlo 37 českých hráčů v poli a dva brankáři (Dominik Hašek a Roman Turek). Snadno můžete porovnat sílu základny, která od té doby ještě pár let rostla, s nominačními možnostmi nároďáku na posledních velkých turnajích.

To hlavní: Měli jsme k dispozici nejlepšího brankáře světa, a pokud ne nejlepšího, tak určitě jednoho z nejlepších útočníků světa. Hašek bral po naganské sezóně už čtvrtou Vezina Trophy a druhou Hart Trophy pro nejlepšího hokejistu světa! Jágr měl na kontě 149 bodový ročník a po sezóně získal za triumf v produktivitě druhou Art Ross Trophy.

Predikce byly všelijaké, ale už tehdy ze zámoří znělo: „Pozor na Čechy. Pokud se Hašek zblázní, gól prostě nepustí. A pokud Jágr chce, gól obvykle dá.“

Ne. Medaile nebyl nereálný cíl. O zlatu se spíš snilo, ano, pokud se Hašek postaví na hlavu (což se nakonec stalo), ale medaile se nevznášela v utopickém vesmíru. Po vítězném MS 1996 a s top gólmanem v bráně (na SP 1996 Hašek nechytal) a nastupující silnou generací byla placka v té době běžným cílem.

Obrana? Etalon spolehlivosti

V porovnání se současnými možnostmi, kdy máme v NHL v podstatě tři beky (Filip Hronek, Radko Gudas, David Jiříček) plus čekatele Davida Špačka a teď snad i Mikuláše Hovorku, byla obrana z naganské olympiády přehlídkou zkušenosti a kvality. 

Tandem Špaček – Kučera označil Robert Záruba ve druhé polovině turnaje za naši nejlepší obrannou dvojici. Nepřeháněl. Tohle byl etalon spolehlivosti. František Kučera už měl za sebou sedm let v NHL. Přesto nebyl slavné lize dost dobrý na prodloužení smlouvy a aktuálně hrál za Spartu. Po Naganu se do NHL na tři roky vrátil.

Dneska by fanoušci asi Ivanovi Hlinkovi spílali, že nevzal Trnku, Neckáře, Sýkoru, Kubinu, Vopata... všechno to byli stabilní obránci NHL. Jaroslav Špaček se jím stal až po sezóně. Naganským turnajem nakopnul kariéru v NHL, kde pak strávil nádherných 14 let. Na farmě odehrál všeho všudy 14 zápasů (v první sezóně).

Špaček i Kučera jsou dokonalými příklady, že zámoří potřebovalo otevřít oči a uznat kvalitu Čechů. Jsme totiž v době, kdy to ještě nebylo samozřejmé!

Druhou dvojici tvořili Svoboda – Hamrlík. Petr Svoboda byl zpochybňovaným veteránem mužstva. Není už moc starý? Dnes by ve 32 letech patřil v Miláně k těm mladším bekům našeho mužstva (Rutta 35 let, Kempný 35, Gudas 35, Kundrátek 36, Šimek 33). Emigrant z osmdesátých let měl za sebou 14 sezón v NHL a prsten pro vítěze Stanley Cupu. S Haškem a Růžičkou byli v mužstvu jediní třicátníci. 

Čtyřiadvacetiletý Roman Hamrlík byl jedničkou draftu 1992. Za opaskem měl 65 bodovou sezónu (1995-96). V NHL už patřil k zavedeným značkám a s Jágrem a Haškem byl třetím hráčem, koho šlo v našem mančaftu označit za hvězdu.

Poslední dvojka hrála ve složení Šmehlík – Šlégr. Je vám Jiří Šlégr málo? V roce 1998 už měl za sebou působení ve Vancouveru, Edmontonu, Pittsburghu. Dominik Hašek ve své biografii vzpomíná, jak ho zachránil od jistého gólu. Bylo mu 26 let. Dnes by měl takový borec místo v nároďáku stoprocentní. V semifinále dal důležitý gól, když propálil Patricka Roye.

Richard Šmehlík - další zavedený, spolehlivý bek NHL. V osmadvaceti letech pět sezón v Buffalu, kde patřil rok co rok k nejlepším hráčům v +/-. V sezóně 1993-94 zapsal tenhle defenzivní specialista 41 bodů.

Má skutečně někdo pocit, že s tímhle nešlo hrát o medaili?

Útok plný talentu na vzestupu

Robert Reichel dával po příchodu do NHL dokonce víc gólů než Jaromír Jágr (v sezónách 1992-93 a 93-94 dvakrát 40 branek). S Robertem Langem táhli mužstvo na MS 1996. Po něm nebyl Lang Los Angeles dost dobrý, aby mu předložili novou smlouvu. Když se do NHL vrátil, později dokonce vedl ligové bodování a po třicítce patřil k hvězdám ligy. V Naganu další nedoceněný hráč.

Vynikající bruslař Martin Ručinský byl útočníkem, kterého bychom dnes bez váhání označili za „hvězdu“ a byli na něj „pyšní“. Prověřený forvard Montrealu, 50-60 bodový hráč.

Martin Straka byl další nedoceněný borec, jehož se Jágr kdysi v Pittsburghu zastával, aby nemusel na farmu. Univerzální pracant, šikula ochotný přizpůsobit se systému i hlavní hvězdě našeho týmu. Až pár let po Naganu podepsal s Pittsburghem za odpovídající peníze.

Do rizika šel Hlinka možná s nominací některých evropských hráčů. Třeba Jiří Dopita ale svoje kvality opakovaně prokazoval a silově stačil i těm nejtvrdším Kanaďanům.

David Moravec si v olympijské sezóně ve Vítkovicích dlouho držel gól na zápas!

Pavel Patera a Martin Procházka byli v rozpuku svých kariér. Po premiéře na MS 1995 říkal Robert Záruba: „Počkejme. Za rok budou lepší.“ A byli. Ve Vídni už táhli nároďák ke zlatu. V roce 1997 vytvořili s Vladimírem Vůjtkem nejúdernější lajnu šampionátu. Jejich akce vypadaly tak jednoduše! V Naganu Patera otevíral skóre proti Finsku a oba asistovali při zlaté trefě Petra Svobody. Kladeňáci byli v nominaci plným právem.

Pardubický Milan Hejduk. Benjamínek představující nominační risk? Ani náhodou! Českému snajprovi bylo 22 let a po naganské sezóně odešel do Colorada. Na farmě nestrávil ani den. Po kempu se usadil v prvním týmu, kde odehrál 14 sezón, vyhrál Stanley Cup a Maurice Richard Trophy pro nejlepšího střelce sezóny 2002-03.

Co říct o Jágrovi? Na sítích se během posledních dnů hodně diskutovalo, zda mají čeští hvězdní hráči právo „ztrácet puky“, protože, ruku na srdce, někteří v téhle disciplíně dost vynikají. Jágr odjakživa generoval šance pro sebe i ostatní (vzpomeňme nádherný gól na 3:0 Finsku) a přitom neztratil jediný puk. Ještě jich mraky vybojoval. Vlastnosti, na kterých stála jeho kariéra po čtyřicítce, tedy síla a vysoká úspěšnost v soubojích kolem mantinelů, byly ve hře šestadvacetiletého Jágra dobře čitelné už v Naganu.

Akce je nastavena (čas 1:38:00)

Na vše dohlížel Vladimír Růžička, jeden z nejlepších českých útočníků osmdesátých let. Kabinu vedl s respektem, garantujícím, že bude po Světovém poháru 1996 v týmu klid.

Potenciál a perspektivu tehdejšího mančaftu dokresluje i jeho věková struktura. Pokud byl naším nejmladším útočníkem na OH 2026 sedmadvacetiletý Martin Nečas, tak v Naganu jsme měli pod 27 let deset útočníků (Jágr, Straka, Reichel, Ručinský, Patera, Procházka, Hejduk, Moravec, Lang, Čaloun).

Vyhlížení nového Nagana je únavné

Ne. Nagano nebyla náhoda. A pokud ho budeme chtít zopakovat, musíme být opravdu silní. Jako jsme byli ve druhé půlce devadesátých let. Jistěže favoriti měli jiné dresy. A moc se na turnaj těšili! Stavitel Kanady Bobby Clarke velkohubě prohlašoval, že „si jede pro zlato“. Pro Waynea Gretzkyho to měla být tečka za skvělou kariérou. Pro Erica Lindrose razítko na jeho vůdcovství. Američané měli za sebou výborný Světový pohár 1996, kde javorový list zaslouženě porazili. Češi si ale v konfrontaci s oběma nadupanými výběry vedli velmi dobře.

S USA jsme se po dvaceti minutách nervozity oklepali a ve zbytku utkání byli lepší. S Kanadou to bylo šedesát minut naprosto vyrovnané partie, až gól na 1:1 v závěru nás srazil a soupeři v prodloužení narostla křídla. Pokud Kanaďané vzpomínají, že „Lindrosův puk se při nájezdech odrazil od tyčky ven a Reichelův dovnitř“, aby zdůraznili titěrnost rozhodujícího okamžiku, pak přehlíží, že tyč trefil při své penaltě i Jágr.

Ve finále s Ruskem to byl další naprosto vyrovnaný zápas, stejně jako ve skupině.

Samozřejmě, bez štěstí to úplně nejde. Napjaté duely rozhodují maličkosti. Nicméně pokud chcete hledat v naší hokejové historii medailovou „krádež“, pak upřete zrak na MS 2010 a neukazujte na olympiádu 1998.

V Naganu to byl tým s nejlepším brankářem světa a obrovským výhledem do budoucna. Lepší sestavu už jsme pod pěti kruhy měli asi jen v Salt Lake City 2002, kdy tahle generace dozrála k výkonnostnímu zenitu. Rusy jsme ve čtvrtfinále přestříleli 41:27, ale nutné štěstí tehdy chybělo.

Klidně si připomínejme Nagano dál, ale neshazujme kvality tehdejšího týmu jen proto, abychom před každou olympiádou obhájili zlaté medailové sny.

Založte si účet u Tipsportu a získejte vstupní bonus až 50 000 Kč! Navíc dostanete zdarma 500 Kč na své první sázky!

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter