S Eliášem vepsaným do kůže. Nadchla mě pro něj máma, říká fanda Ďáblů

Od dětství obdivuje Patrika Eliáše. Teď má portrét, velmi zdařilý, jednoho z nejlepších hokejistů českých dějin vytetovaný na paži. Jakub Klička z Rokycan to bere jako vyvrcholení svého obdivu k třebíčskému rodákovi, jehož dres s číslem 26 visí v New Jersey. A také jako memento na dospívání, kdy byl Ďábly tařka posedlý. Sleduje je stále detailně, vyzná se, ví o všech perpektivních borcích v juniorce i na farmě. V rozhovoru pro NHL.cz se vyznal ze své lásky k populárnímu klubu.

Vnímáš to jako to nejsilnější pouto mezi tebou a Eliášem?

Je to tak, nejspíš nic víc být nemůže. Tetování je na celý život, jde o vlastní tělo, z toho pohledu je to hodně osobní záležitost.

Jak dlouho ses pro tetování rozhodoval?

Měl jsem to v hlavě zhruba od 20 let, ale nechal jsem tu myšlenku pak uzrát. Kolem třicítky se vše začalo krystalizovat. Postupně jsem zjistil, že o to tetování opravdu stojím a že půjde o dobrou připomínku toho, čím jsem roky tolik žil. Ne že bych přestal (směje se). Zašel jsem k plzeňskému tatérovi Tomáši Fliegelovi a z výsledku jsem nadšený.

Proč padla volba právě na Eliáše?

Nejdřív jsem fandil pouze a jen Devils. Celému týmu. Tehdy jsem to nevnímal tak, že bych vyloženě přál nějakému jedinci, šlo mi o kolektiv. A když už jsem si měl někoho vybrat, paradoxně se mi v těch dobách, to mi bylo tak dvanáct, zamlouval spíš Petr Sýkora.

Kdy se to zlomilo? 

Asi za to může moje mamka. Viděla, že fandím New Jersey a nejspíš z novin nebo televize vždycky zachytila nějaké info, kdo za Ďábly zabodoval, komu se dařilo. A Elda byl tehdy produktivnější než Sejček. Dostávala se mu větší pozornost. A já mu přišel na chuť.

Když se pak jeho lajna se Sýkorou a Jasonem Arnottem rozpadla a on jediný zůstal, bylo definitivně rozhodnuto. S nástupem internetu jsem pak hltal zápasy Ďáblů a soustředil se především na něj.

Když slyším nástup internetu, o jaké době se bavíme? 

Devils fandím od roku 1999. Tátův kamarád emigroval kdysi právě do New Jersey a doma jméno toho města padalo pořád. Tak jsem si k nim našel cestu. A nikdy je neopustil, Ďáblům fandím od té chvíle celý život.

V dobách dobrých i zlých, zhruba čtvrtstoletí.  Uteklo to?

 Jasně! Přijde mi to jako včera, kdy jsem držel v ruce Pro Hockey a řešilo se v něm, kolik bodů udělá Eliáš v nové sezoně, a on skončil s 96 body třetí za Joem Sakicem a Jardou Jágrem.

Bylo to po památné sezoně, vlastně mé první, kterou jsem s Devils prožil, zakončené ziskem Stanley Cupu. Pak slavili ještě v roce 2003 a dál už jsem de facto jen s gustem sledoval, jak se Eliáš probíjí klubovou historií a zapisuje jeden rekord za druhým,

Co všechno s Patrikem Eliášem doma máš? 

Především kvanta hokejových kartiček, některé existují pouze v jediném exempláři, mají obrovskou hodnotu. Nové karty už přibývají pomalu, mám to dost vysbírané. A tak nepohrnu ani dalšími typickými suvenýry: podepsanými puky, plakáty, odznaky či mincemi. Mám s Eliášem i klubové kalendáře 

Ví o tobě?

Neví, zatím. Když jsem byl teenager, tak jsem o setkání s ním dost stál. Teď když je člověk už starší, je mi přes třicet, tak už nic tolik nehrotím. Mám spoustu skvělých vzpomínek na jeho zápasy, jeho kumšt na ledě. A to tetování mi bude tohle fanouškovstvím naplněné dětství a dospívání vždycky připomínat.

 Co by se muselo stát, abys na Patrika Eliáše zanevřel?

Zvláštní, těžká otázka. Asi nic. Všichni jsme jen lidé a každý děláme chyby. A navíc platí, že jsem ho vyloženě žral spíš jako kluk a teenager.

 Ale ještě chci říct, že je Elda je ideální vzor pro děti. Alespoň podle toho, jak se choval na ledě, vystupuje na veřejnosti a věnuje se dobročinnosti. Nemyslím si, že by byl schopný nějakých zákeřností nebo skandálů, zkrátka se nic takového nemůže stát.

Založte si účet u Tipsportu a získejte vstupní bonus až 50 000 Kč! Navíc dostanete zdarma 500 Kč na své první sázky!

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter