Útok na první Art Ross Trophy? Podle bodů mě hodnotí, zajímají mě, přiznává Patrick Kane

Západní konference je obecně považovaná za defenzivnější. Mužstva jsou tady tradičně zodpovědnější, svázanější taktikou. Branky se snáz střílí na východě, platilo po léta. Za posledních deset let vyhrál ze západu produktivitu jen Joe Thornton, který ale v průběhu sezóny 2005-06 přestupoval do San Jose z Bostonu, pak bratři Sedinové a loni Jamie Benn. Letos by na něj mohl navázat Patrick Kane.

Útočník Chicaga by si tuto cenu zasloužil právě proto, že se mu body v jeho konferenci nikdy nedělaly snadno. Pak taky proto, že po ní neskrývaně touží. Útok na vítězství v produktivitě otevřeně vyhlásil už loni, plány mu však zhatilo zranění. 64 bodů (27+37) v 61 utkáních byl skvělý výsledek, když ale dvě desítky duelů vynecháte, je útok na úplný vrchol velmi obtížný.

Skvělý od samého začátku

Letos zatím Kane nevypustil jediné utkání. Že bude znovu mířit vysoko, bylo jasné vlastně od prvního duelu. Už po třech odehraných utkáních psal list Daily Herald: „V samém úvodu sezóny je asi předčasné psát o tom, že Kane může zaútočit na Art Ross Trophy, o které bude jasno v dubnu, nicméně ohromující začátek (3+3 ve třech utkáních) z něj dělá už teď téma k hovoru.“

Kane novináře Johna Dietze rozhodně nezklamal. V dalších týdnech a měsících hraje tak, že jeho útok na Art Ross Trophy není jen „tématem k hovoru“, on je Kane prakticky jediným kandidátem na tyto konverzace. Jamie Benn a Tyler Seguin mu dlouho sekundovali, poslední dobou ovšem přestávají strhujícímu tempu chicagského útočníka stačit.

Loni ho zradila zlomená klíční kost. Mimochodem stejné zranění vyřadilo letos ze hry supertalentovaného Connora McDavida. Kane si do té doby vedl výborně a měl našlápnuto k nějakým 86 bodům. Jakkoli jsou tyto spekulace ošidné, dnes už víme, že by tento výkon stačil na těsné druhé místo. Jamie Benn si pro sebe urval ceněnou trofej až v posledním utkání, respektive úplně posledním střídání, a sezónu zakončil na 87 bodech.

Letos si vede útočník Blackhawks ještě lépe. Fantastická bodovací šňůra, kdy postupně překonal klubový rekord Bobbyho Hulla i několik let starý zápis Sidneyho Crosbyho, bavila celou NHL. Souhra s Rusem Panarinem mu svědčí. Kaneův aktuální výsledek 73 bodů v 52 utkáních by při udržení stejného průměru mohl vést až ke 115 bodům. To vše v době, kdy se jen velmi těžko někdo další dostane přes 100 bodů.

Brankový průměr je v aktuální sezóně hodně nízký, momentálně činí i s trefami rozhodujícími zápasy v prodloužení nebo v samostatných nájezdech 5,26 branky na zápas. Gólů padá čím dál méně, výsledkům dominují stavy 2:1, 3:1 a podobně. Některá dny to vypadá, že i v holandské fotbalové lize si užijí fanoušci víc gólového adrenalinu než v současné NHL.

Při přepočtu na průměry z osmdesátých let (které v některých sezónách přesahovaly i osm přesných tref na utkání) se Kaneův odhadovaný výkon 115 bodů blíží přepočítaným 170-180 bodům. Něco takového tu nebylo od dob Jaromíra Jágra a sezóny 1998-99, jehož 127 bodů v rovněž mimořádně chudé brankové době by v ofenzivnějších osmdesátých letech odpovídalo 180-185 bodům.

Body? Ano, beru je!

Sympatické na Kaneovi je, že se vyhýbá frázím typu: „To je jedno, kdo dává góly, hlavně že vyhráváme...“ Klišé číslo jedna v příručkách „Jak se bavit s médii“ určených zejména pro mladé hokejisty, jehož se někteří borci obtížně zbavují i v pokročilejším věku, Kane nepoužívá. Tahoun Blackhawks klidně přizná, že ho posbírané body zajímají. 

„Je to jedna z cest, jak jsem jako hokejista hodnocený,“ řekl v průběhu sezóny. „Jsem souzen podle toho, kolik šancí vytvořím, kolik bodů udělám. A tak to mám i já. Je na mě pohlíženo jako na útočného hráče, od něhož se čeká produktivita.“ Neznamená to ale, že v zápase nemyslí na nic jiného. „Když se budete starat jen o góly a nahrávky, snadno nedosáhnete vůbec ničeho,“ varuje Kane.

Jestli něco lídra současné produktivity zdobí, pak je to obrovská vyrovnanost; konzistence, jak říkají v zámoří. Přesto bude i pro takhle konzistentního chlapíka náročné nastavené tempo udržet. Dosavadní Kaneovo maximum pochází z ročníku 2009-10 a stojí na hodnotě 88 bodů (30+58). Pokud by letošní součet končil na 115 bodech, bylo by to skoro o 30 bodů víc, než kdy zvládl sedmadvacetiletý Američan nasbírat. Ještě to bude fuška.

První Američan?

Art Ross Trophy si zcela pochopitelně odnášeli z udílení cen dlouho dobu hlavně Kanaďané, jímž je pro zámoří i Stan Mikita, který žil na Slovensku jen prvních osm let svého života. V osmdesátých a devadesátých letech si tuto trofej na nějakou dobu předplatili Wayne Gretzky a Mario Lemieux, jejichž hegemonii přerušil až Jaromír Jágr.

Po něm následovali zástupci dalších národností: Švédově Peter Forsberg, Henrik a Daniel Sedinovi, Rusové Alexandr Ovečkin a Jevgenij Malkin. Američané, kteří tradičně tvoří druhou nejsilněji zastoupenou národnost v NHL, svého vítěze produktivity ještě nemají.

„Byla tu taková spousta skvělých Američanů, ani se mi nechce uvěřit, že to žádný z nich nedokázal,“ divil se už v úvodu sezóny Patrick Kane. Rád by tento smutný fakt změnil a dobře ví, co je k tomu potřeba. „Nejdůležitější věc pro mě bude zůstat zdravý a odehrát všech 82 zápasů. To je jeden z mých cílů pro tento rok,“ vzkázal rozhodně.

A má pravdu. Pokud zůstane zdravý, to další už přijde při jeho formě samo.

Založte si účet u Tipsportu a získejte vstupní bonus až 50 000 Kč! Navíc dostanete zdarma 500 Kč na své první sázky!

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter