Až pod strop (2): Hašek naučil Buffalo vítězit, stříbrný pohár mu přesto unikl

V našem seriálu Až pod strop pokračujeme zastávkou nedaleko Niagarských vodopádů, ve městě modrých límečků, kde se snad i ulicemi rozléhá hlas legendárního komentátora Ricka Jeannereta. Buffalo se na devět sezón stalo domovem Dominika Haška, dnes respektované gólmanské ikony řazené po bok velikánů Billa Durnana, Terryho Sawchuka č Jacquese Plantea. V době svého příchodu k Šavlím ale měl "gumový muž s perníkovým srdcem" k podobnému věhlasu předaleko.

Sabres stačil jediný Haškův zápas k tomu, aby si jej vyžádaly od Chicaga, kde byl, ještě bez své typické devětatřicítky, vedle stejně starého konkurenta Eda Belfoura jaksi nadbytečným. Jistě tušíte, o jaký mač šlo. O čtvrté finále Stanley Cupu proti Pittsburghu Penguins. Černým Jestřábům docházel dech, potřebovali zastavit ofenzivní mašinu vedenou Mariem Lemieuxem, hutně přiživovanou geniálními nápady Rona Francise či rychlými kličkami Jaromíra Jágra. De facto neznámý brankář s mřížkou místo masky dělal, co mohl. Čaroval, vrhal se soupeřům pod nohy, zdánlivě neřešitelné situace zachraňoval máchnutím lapačky či bleskurychlými přesuny. Právě tehdy se pro zámořské publikum zrodil Dominator.

Co na tom, že nakonec drtivým útočným výpadům podlehl, hrdinským výkonem si řekl o výměnu, která mu změnila život. To, jak se o svém prvním trejdu dozvěděl, popisuje v autobiografické knize Chytám svůj život, napsané společně s Robertem Zárubou.  "7. srpna jsme šli s Alenou do kina. Zrovna jsem se shýbal pro boty, když začal zvonit telefon. Ještě jsem bos, tak to zvednu. Ve sluchátku zapraskal vzrušený Winterův hlas: „Ahoj, Dominiku. Gratuluju, před pár minutami jsi byl trejdován do Buffala Sabres!“ No nazdar! Rich byl na druhé straně slyšitelně spokojen. Mně bylo, jako bych dostal pukem do hlavy. Nepamatuji se, jaký film jsme to tenkrát viděli, jen vím, že jsem z toho nic neměl. Buf-falo! Co mě tam asi čeká?"

Trofeje, peníze, sláva. Ale také hořká zklamání, spory s novináři a vydupaný odchod. Ano, Hašek a Buffalo pokaždé netvořili zcela harmonický pár, občas to mezi oběma stranami zaskřípalo, třeba když se Dominator, už jako uznávaná hvězda, přičinil o odchod hlavního kouče Teda Nolana, tou dobou paradoxně obhájce Jack Adams Award pro nejlepšího trenéra NHL. Pojďme ale pěkně po pořádku, onen zlomový srpnový den se odehrál v roce 1992. Tehdy 27letý gólman přišel do nového prostředí, kde měl dostat příležitost stát se jedničkou klubu NHL. Stejně jako to dokázal o dekádu dříve jeho dětský idol Jiří Crha v nepříliš vzdáleném Torontu, s Maple Leafs ostatně byli Sabres divizními rivaly. Nesmiřitelnými.

Hašek se ovšem musel vyrovnat s konkurencí Darrena Puppy. A následně také s o poznání nepříjemnějším sokem, Grantem Fuhrem, který mohl rukou ověšenou prsteny pro vítěze Stanley Cupu suplovat dětské chrastítko. Navíc šlo o velkého oblíbence hlavního kouče Johna Mucklera, vždyť společně slavili sladké triumfy v Edmontonu. Muckler sledoval řádění zlaté generace Olejářů ze střídačky, nejprve jako trenérský asistent, později převzal po Glenu Satherovi post hlavního kouče. Haškovi pomohl až osudový zásah paní Štěstěny (byť dnes spousta expertů tvrdí, že by se prosadil i za jiných okolností). Fuhr se zkraje roku 1994 zranil a Dominator nekompromisně chytil příležitost za pačesy.

Mazal jednoho soupeře za druhým, diváky i experty udivoval zvláštním, ale neskutečně efektivním stylem, své statistiky vyšrouboval na hodnoty, která NHL dlouho nepamatovala. Třeba brankový průměr stlačil pod dva inkasované góly na zápas, což se nikomu dobrých 20 let nepodařilo (naposledy v roce 1974 Bernie Parentovi). Dominator povstal! Od chvíle, kdy mistrně nahradil Fuhra, Haškova kariéra strmě stoupala. Dle mého skromného úsudku není třeba vypisovat všechny trofeje a ocenění, které posléze získal, jedná se přeci jen o notoricky známý list. Vypíchněme tedy alespoň dvě zásadní pocty, jež věrně dokreslují dominanci ctižádostivého fantoma, jemuž na vrchol pomohlo kromě kočičích reflexů vynikající čtení hry.

Hašek v rozmezí osmi let získal šestkrát Vezinovu trofej a dvakrát se radoval z Hartky, ceny, kterou žádný jiný gólman před ním ani po něm nezvládl obhájit. Mužům, jejichž hájenství označuje malý modrý půlměsíc, se uděluje velice zřídka, posledním vítězem z řad brankářů zůstává Jose Theodore, jemuž v roce 2002 přišly vhod nevýrazné výkony hráčů v poli. Jedině za takové konstelace mohl uspět. To Hašek porážel v hlasování Jágra, Teumu Selänneho či Pavla Bureho na vrcholu sil. Dominatorovi nechybělo mnoho, aby svou buffalskou štaci vyšperkoval i o hokejový hrál, mýty opředený Stanley Cup. Dvakrát se mu dostal na dostřel, s průměrným týmem Šavlí došel v roce 1998 do konferenčního finále.

A o sezónu později ještě dál... O stříbrný pohár jej tehdy připravila trefa z hole Bretta Hulla, která vešla do dějin jako "no goal". Dost možná totiž neměla platit. Hašek velkou křivdu dlouho nemohl rozdýchat, obzvláště při pomyšlení, že byl vyřazený podobně spornou cestou podruhé za sebou. Nutno ovšem podotknout, že bez něj by se Buffalo nikdy neprobilo v play-off tak daleko, co více, dá se tvrdit, že by pravděpodobně do něj ani nepostoupilo. Z čeho tak usuzuji? In Goal Magazine přinesl zajímavý statistický údaj: pokud Šavle dali v zápase jeden gól, měli s Haškem mezi třemi tyčemi více než 40procentní šanci na výhru! Při dvou vstřelených brankách pak toto procento vystoupilo až na hodnotu 67!

Nikdo v celé NHL neuchránil svůj tým od tolika porážek a tolika puků v síti jako Hašek během svého působení v Buffalu. Nejde o falešné komplimenty či trapné čecháčkovství, čísla mluví jasně. Třeba i to, jež nám prozradí gáži pardubického rodáka. V posledním roce, který strávil v bizonem na prsou, si vydělal devět milionů dolarů! Proslulý dříč, který podle gólmanského guru Mitche Korna, s nímž právě u Šavlí spolupracoval, "viděl hokej zpomaleně" a díky tomu tak úspěšně zasahoval, dominoval brankářskému řemeslu ve chvíli, kdy si výborné renomé začal budovat Martin Brodeur a Patrick Roy s Belfourem byli v nejlepších letech. V přímé konfrontaci s ním všichni tři respektovaní velikáni působili, dovolte mi vypůjčit si známé přirovnání Jiřího Stránského a Kamila Ondrůška, jako hvězdy, které zastínilo slunce.

Nikdo se nemohl divit, když Hašek v roce 2001 požádal o výměnu do silnějšího klubu. U Šavlí čekal na kolektivní úspěch snad až příliš dlouho, sám pro něj udělal více, než kterýkoliv jeho kolega v betonech. Přání se naplnilo 1. července, kdy si jej vyžádali detroitští Red Wings. Známému perfekcionistovi, jemuž k nevídanému přehledu o hře zřejmě dopomohly také šachové partie, mimo jiné na naganské olympiádě sváděné s Martinem Ručinským, byl vytrucovaný odchod dlouho vyčítán. Buffalo se ale časem ke svému hrdinovi přihlásilo, fanoušci Sabres vyměnili vztek za vděčnost. Za báječné výkony i činnost pro komunitu, nejlépe prezentovanou hokejovém programem Hasek's Heroes. Na vlastní oči mohli sledovat devět nejlepších sezón v novodobé historii brankářského řemesla. A byla to velká zábava.

Haškův "nestyl" napínal nervy diváků k prasknutí, z momentů, které již vybízely k ponoření se do vlny zklamání, Dominator pravidelně vykouzlil chvíle nekontrolovatelného jásotu. Okradl o jasné góly i ty nejvěhlasnější hvězdy: Jágra, Lemiuexe, Bureho, Adama Oatese... "Časem všem došlo, že ty zákroky nejsou náhodné, lidé pochopili, že Hašek je opravdu dobrý," vzpomíná Jeanneret, jehož hlas posunul některé z kousků české ikony do kategorie nezapomenutelných. Dokonce si je můžete stáhnout jako vyzvánění do mobilu. Jen málokterý gólman v historii NHL si vysloužil prestižní odměnu v podobě vyřazení trikotu, Haškovi se této výsady, vzácného privilegia ovšem dostalo plným právem. S dojatým výrazem a květinou na klopě tak mohl minulé úterý sledovat, jak jeho devětatřicítka míří až pod strop.

Založte si účet u Tipsportu a získejte vstupní bonus až 50 000 Kč! Navíc dostanete zdarma 500 Kč na své první sázky!

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter