Jari Kurri: Začínal za Toronto, k přestupu do NHL byl přemluven

Kariéru začínal za „Toronto Maple Leafs“ (uvozovky nejsou použity náhodně). Nevěříte? V roce 1970, to bylo Jarimu deset, se připojil do rozvojového programu Jokeritu Helsinki, tzv. „kanadské ligy“. Soutěž sdružovala malé kluky z Helsinek a okolí pod záštitou Jokeritu. Každý dětský mančaft přijal jméno některého klubu NHL.

„NHL byla pro nás mýtus a naše dětské týmy nesly jména jako Boston Bruins, Montreal Canadiens nebo Toronto Maple Leafs,“ vzpomínal později Kurri. „Já hrál za Toronto Maple Leafs. Bylo vtipné, když proti sobě hrály třeba Montreal a Toronto, přitom na ledě to byli samí Finové.“

Aby si kluky pořádně otestoval, měřil je tehdejší mládežnický kouč Leo Virmanen se svým vlastním synem Mattim, který byl nejlepším bruslařem ve skupině. Jari si vedl dostatečně dobře, aby byl vybrán. O několik let později hrál dokonce s Mattim - na přelomu století generálním manažerem Jokeritu - v jedné lajně. Vyhráli spolu celostátní žákovskou ligu.

Pořád šlo o dobu, kdy byly ve Finsku kryté haly vzácností.  Samozřejmě studené klima přálo možnosti bruslit venku na zamrzlé vodě, ale hokej ve Finsku byl stále v plenkách. I v náročných podmínkách se Kurriho talent vyvíjel dobře. V roce 1977 už byl členem finských juniorských výběrů a dával první góly za nároďák.

Jeho příběh ale není jen příběhem branek, je to především přehlídka všestrannosti, důstojnosti a grácie.

Složitý přesun do Kanady

V roce 1979 se Edmonton spolu s dalšími kluby krachující WHA připojil k NHL. Jelikož už měl za sebou rok mezi profíky, nebyl třeba Wayne Gretzky ani považován v NHL za nováčka. Jednou z taktik WHA, jak krást slavnější sestře zajímavá jména, bylo otevření náruče mladším hokejistům. Gretzky proto hrál za Edmonton už v sedmnácti letech.

Kurri prošel draftem NHL ve dvaceti, to už měl za sebou tři solidní sezóny za áčko Jokeritu. V devatenácti byl třetí v týmové produktivitě, ve dvaceti druhý. Pokud nechtěli emigrovat, mohli si Češi nebo Slováci v té době nechat o NHL jen zdát, Skandinávci volnou cestu za moře měli, ale rozhodně nešlo o nic obvyklého.

U Kurriho se třeba kluby NHL bály, že bude muset na vojnu. Ve Finsku tehdy trvala pro muže šest měsíců, pro ženy dobrovolná. Manažeři si nedokázali zjistit ani tak banální skutečnost, že už má Kurri vojenskou povinnost za sebou. Respektive dokázali to jen Oilers. Šikovného Fina nechali „uležet“ do čtvrtého kola, pak si ho vzali. Dodnes jde podle odborníků o jeden z největších draftových úlovků v dějinách ligy.

Pokud je nyní angličtina v severských zemích běžnou součástí školního systému, část standardní výuky dokonce běží v ní, Kurri ještě tuto výhodu neměl. Za moře odcházel s tím, že neuměl slovo anglicky. Přechod mu usnadnili další Finové v týmu Oilers, Matti Hagman a Risto Siltanen, kteří mladíka přesvědčili, že přestup do Kanady je správná volba. Pro představu: NHL hráli na počátku osmdesátých let čtyři Finové, z toho tři za Edmonton.

Branky, body, prsteny

Nesmělý Jari se adaptoval a postupně se stával oporou. Už v první sezóně byl se 75 body (32+43) druhým nejproduktivnějším hráčem Oilers, hádejte za kým? Gretzkyho zápis 164 bodů byl víc než dvakrát lepší než ten Kurriho. Třetí Messier měl 63 bodů.

Do první lajny byl delegován už zhruba ve čtvrtině nováčkovské sezóny. Byl z toho hattrick (3+1), na dva góly mu nahrával Gretzky (1+4). Úplně hladce to ale nešlo. Krátce nato zaznamenal Kurri 17 zápasů bez vstřeleného gólu.

O čtyři roky později si splnil sen, když jako první Fin v historii zvedl nad hlavu Stanley Cup. A udělal to stylově, se 14 trefami byl před Gretzkym (13) nejlepším střelcem play off. Za rok se vítězná historie opakovala. V roce 1987 potřetí. Finálová série s Keenanovou Philadelphií šla do sedmi zápasů a Kurri byl poslední květnový den autorem posledního vítězného „cup winning“ gólu.

V podobném duchu šly i další roky. Gretzky za sebou nechával zbytek týmu o parník. Jako by hrál ve všech čtyřech lajnách... Na druhém až pátém místě se obvykle točili Messier, Kurri, Anderson a Coffey. Messier tvořil sehranou dvojici s Andersonem, Gretzky s Kurrim.

Bylo z toho pět prstenů za Stanley Cup, Kurri vydržel až do posledního v roce 1990. V play off už bez Gretzkyho opět patřil s Markem Messierem k tahounům (25 bodů ve 20 zápasech). Když se pak v létě nedohodl s klubem na nové smlouvě, zamířil do italské ligy. Oilers ho nechtěli uvolnit za Gretzkym k diviznímu rivalovi z Los Angeles. Dostal se tam až o rok později.

Nejelegantnější hráč, se kterým jsem kdy hrál

Tichý Seveřan nikdy nezvyšoval v kabině hlas, píše v dojemném textíku stránka Hockey Blueprint. V šatně plné osobností (Gretzky, Messier, Fuhr) působil skromně a soustředěně. Hlasitý byl projevem na ledě. Bez znalosti jazyka se adaptoval v soutěži, která se pořád teprve učila přijímat Evropany.

Oilers hráli hodně evropský hokej. Drzý, rychlý, kombinační. Petr Adler, náš dlouholetý zpravodaj z Edmontonu s osobními kontakty na Glena Sathera, kdysi napsal pro nhl.cz, že čím fascinovali svět Gretzky a spol. v osmdesátých letech zámoří, to předváděli Martinec, Novák, Šťastný v Pardubicích mnohem dřív na denní bázi. V NHL šlo ale o unikát.

Kurri byl učenlivý. Díval se kolem sebe a nasával. Gretzky si toho brzo všimnul. Perfektně k sobě padli. Omezit ale Kurriho popis jen na „Gretzkyho křídlo“ je velmi zjednodušující. Fin byl jedním z nejchytřejších a nejkomplexnějších hokejistů své éry. Popravdě, zasloužil by si několik Selke Trophy pro nejlépe bránícího útočníka, ale velké množství vstřelených branek ho zřejmě z téhle varianty vylučovalo.

Výborně četl hru. Dokonale ovládal emoce pod tlakem. Byl precizní v koncovce. Vždycky stál na tom správném místě. A všechno to dělal bez nároku na světla reflektorů. Uměl dokonale upozadit vlastní ego. Když nechtěl, klidně odmítl rozhovor s tím, aby si novinář vybral někoho jiného. Pokud ostatní honily čísla, body a vyhledávali mikrofony, Kurri se v tichosti oddával své roli.

Výborně bránil. Hrál oslabení. Blokoval střely. K tomu pomáhal týmu důležitými góly. V play off šla jeho hra většinou nahoru. S 233 body je v této fázi sezóny dodnes za Gretzkym a Messierem třetím nejproduktivnějším hráčem všech dob. V roce 1985 nastřílel v 18 zápasech bojů o pohár 19 branek. Jde o stále platný rekord NHL (sdílený s Reggiem Leachem). Joe Sakic se v roce 1996 dostal na 18 tref.

Mimo led byl Kurri laskavý, rezervovaný, zdvořilý. V roce 1987 ho Wayne Gretzky nazval „nejelegantnějším hráčem, s nímž kdy hrál“. Byla to pravda. Ke spoluhráčům i soupeřům se choval s respektem. Vždycky měl čas fanoušky. Nezapomínal na finské kořeny. Když už odcházel z Edmontonu kvůli finančním neshodám, udělal to důstojně a bez hořkosti.

Fin Saša Barkov se nikdy netajil tím, že se hrou krajana Kurriho inspiroval. Velmi dobře si všimnul, že veteránův odkaz neleží jen v číslech nebo titulech. Spočíval v přístupu a obětavosti.

Jari Kurri byl tichý motor jedné z největších dynastií NHL všech dob.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter