NHL.cz na Facebooku

POHLED: Proč spílat sudím? Češi v šesti, hákovaný Nečas, dvojí metr i sestřelení Crosbyho

19. února 16:00

Tomáš Zatloukal

Zatímco našinec měl po většinu mače s Kanadou, a pojmenoval to i, samozřejmě pod vlivem emocí, tudíž výsostně subjektivně, kouč Radim Rulík, neodbytný dojem, že parta v pruhovaném tlačí favorita, fanoušci zámořské velmoci si hluboce oddechli, že je nevyřadil gól, při kterém byste napočítali na ledě osm českých hokejistů. Šest aktivně hrajících... Ostatně fotka slavícího sexteta obletěla internet. Dramatické čtvrtfinále nabídlo festival kontroverzí ze strany rozhodčích. Stěžovat by si mohl třeba i zraněný kapitán Sidney Crosby...

Divíte se Rulíkově zlosti po hořkém vyřazení?

Vždyť s odepisovaným mančaftem byl blizoučko senzace. Navíc ho sžíral pocit, že vedení 2:1 mohlo být klidně umocněno, kdyby se pískaly zákroky borců s javorovým listem na prsou stejně úzkostlivě jako ty Jana Rutty či Radka Gudase.

Měl pocit, že Česko mělo hrát víc přesilovek.

Mluvil o tom, že se sudí báli jít proti Kanadě. Proti favoritovi. A ano, často to tak ve vypjatých, veledůležitých zápasech , a je jedno jestli se bavíme o hokeji, basketu či fotbalu, bývá. Připískává se, straní gigantům. O to bolestivější je pak těsná prohra papírově slabšího soupeře.

Byl to i případ středeční bitvy? (Nejen) Rulík je o tom přesvědčený (Kanady se každý bojí! Co si k nám dovolují, je neakceptovatelné, cupuje Rulík rozhodčí | Hokej.cz - web českého hokeje).

Výkony arbitrů kritizovali i někteří jeho svěřenci, Martinu Nečasovi vadilo především představení Mikaela Holma. O švédské "zebře" (bez urážky), která řídila oba české duely proti Crosbyho skvadře, naštvaně prohodil: Nevím, co tady dělá...

 

Same way they missed this. Refs suck. Nothing new. Toews gets his stick in the midsection of a faster player, pulls back to impeded progress and ends up staying with him the entire time. Necas was GONE. pic.twitter.com/X5QK6F8rVz

— Matt Nielsen (@MattNielsen89) February 18, 2026

Právě neodpískané hákování je jeden z nejkřiklavějších pochybení, které bylo v Miláně během strhující partie k vidění.

Ještě větší humbuk vyvolaly dva momenty týkající se Ondřeje Paláta. Nejprve zcela mimo hru trefil Crosbyho, což měly být jasné dvě minuty. A poté skóroval při špatném střídání Čechů.

Dvě křivdy proti kanadské repre. Bez diskuzí.

Jak tedy může mít někdo dojem, že nároďák byl poškozen, ještě k tomu úmyslně?

Jak hra v šesti, tak faul na Crosbyho byly přehlédnutelné věci. Došlo k nim ve stínu dění kolem puku, ke kterému se všichni upínali. Šlo o minely arbitrů... Něco, co jednoduše zůstalo čtyřmi páry očí nepovšimnuto.

Palátův střet s Crosbym mohl působit jako nezaviněná srážka, neregulérní počet hráčů v poli pak neunikl pozornosti poprvé...

Hákování Nečase? To naopak musel zaregistrovat každý... měl kotouč na holi, jel by sám, s náskokem na Jordana Binningtona. Holm ale mlčel.

Píšťalka nezazněla, ani když v předchozím průběhu Drew Doughty při svém hitu, který, najetý zepředu, přímo proti hráči mohl být čistou, snad i pěknou záležitostí, ještě zvedl ruce a způsobil Pastrňákovi krvavé zranění.

Tam mluví pravidla jasně.

Pak jsou tu věci, které budou rozdělovat hokejové příznivce.

Najdete vícero momentů, které zaváněly schovívavostí ke Kanaďanům. A těžko Rulíkovi vyčítat, že se neubránil srovnávání.

Byl Ruttův kousek na vyloučení, když se optikou zkušeného trenéra podobné ataky či ještě závažnější zákroky obešly na druhé straně bez pobytu na trestné? A co ten Gudasův? Jestli šel ven Gudas, měl podle Rulíka jít i Doughty.

 Rozhodčí vždycky budou mít vliv na dění na ledě, to se nikdy nezmění. Chyby k nim patří od nepaměti, jako ke všem lidem. Zároveň by bylo přezíravé nedopřát si benefit pochybnosti a jejich kritiku označovat automaticky za brečení. Nářky, slzavé údolí.

Arogantně se ptát se, proč si Rulík stěžuje, vždyť přece repre skórovala v šesti. Obzvlášť po dnech tvrdého, mnohdy vulgárního tepání do plejerů. 

A vůbec pošetile pak působí, že někdo srovnává Rulíkův výlev s úsměvem a poklidným odchodem Jona Coopera na otázku o hraní v šesti. Jejich rozpoložení bylo propastně rozdílné. Kontrastnější být nemohlo. Mluvil poražený. A smál se vítěz.

Rulík si nepřál víc než jediné: špičkovou práci rozhodčích. Ne pro sebe, ale svůj výběr, který do jednoho padal "na hubu". Pro ty, co se jako lvi rvali o postup, až otřásli zdánlivě neohrozitelným sokem. Už jen pár těch nejostentativnějších kontroverzí ukazuje, že se nedočkal(i).

Klidně to lze prvoplánově vnímat jako omluva vypadnutí, posílat kapesníčky. Je to ale v prvé řadě bez ohledu na výsledek filipika vůči arbitrům.

Ano, samozřejmě psaná s hořkostí, že šlo o zápas s českou účastí. Nelehko ji potlačit.

Share on Google+