RETRO: Čtyři dekády Paula Coffeyho

Už několik let se v souvislosti s finálovou sérií hokejovým světem šíří seznam účastníků finále, kteří byli spoluhráči Jaromíra Jágra. Aktuálně už jde o 45. sezónu v řadě, kdy si finále Stanleyova poháru zahraje hráč, který nastupoval s českou legendou. Tím, kdo letos tuto sérii prodloužil, je stejně jako loni floridský kapitán Aleksandr Barkov. Ten s Jágrem rozdával hokejovou radost fanouškům na slunném jihu Spojených států více jak dvě sezóny.

Tato pozoruhodná statistika je dána především hokejovou dlouhověkostí a pak také tím, kolika kluby Jágr za svou bohatou kariéru prošel. Především po návratu z Ruska to byl jedna velká road-movie. Philadelphia, Dallas, Boston, New Jersey, Florida a Calgary. To vše během sedmi sezón. 

Když k tomu připočteme Pittsburgh, Washington a New York Rangers dostaneme se na číslo devět. Není v historii zámořské ligy moc hráčů, kteří by toho procestovali víc. Rekordmanem je Mike Sillinger, který oblékl dres dvanácti různých klubů.

Skoro půlstoletí trvající série, kdy je ve finále poháru nějaký Jágrův spoluhráč, se zdá až neuvěřitelná. Je to opravdu tak ojedinělé? A je to vůbec nejdelší série? Jak jsou na tom jiní hráči?

Odpověď na tyto otázky není vůbec jednoduchá. Podobnou statistiku oficiálně liga totiž nevede. Zkoumat to nějak komplexně by bylo v současných podmínkách z říše fantazie, pro filmové nadšence to můžeme nazvat „Mission Impossible“.

Ale přeci jen jsou tu dva klíčové faktory. Délka kariéry a počet klubů. Co takhle vybrat nějakého vhodného kandidáta na porovnání? Zjistit, jak moc je Jágrova statistika „ustřelená“? 

Nejlepší skluz všech dob

Znalci a fanoušci nejlepší hokejové ligy světa ví, že podobně toulavé brusle, jako česká legenda, měla i další hokejová megastar Paul Coffey. Legendární bek s ojedinělým skluzem, a také Jágrův spoluhráč z Pittsburghu, prožil poněkud chmurný závěr své jinak bohaté a veleúspěšné kariéry, kdy si ho mančafty přehazovaly obrazně jako horký brambor. 

Konec devadesátých let byl totiž ve znamení tuhé defenzívy, což se neslučovalo s Coffeyho útočnou náturou. Za posledních pět sezón kariéry vystřídal stejný počet mančaftů a v roce 2001 definitivně pověsil brusle na hřebík. 

Edmonton, Pittsburgh, Los Angeles, Detroit, Hartford, Philadelphia, Chicago, Carolina a Boston. 21 sezón, 9 klubů, 1409 zápasů, čtyři prsteny a jako spoluhráči ty největší hvězdy 80. a 90. let. 

Prostě ideální kandidát.

I tak to nebyla lehká výzva. Nejprve bylo nutné dát dohromady seznam všech Coffeyho spoluhráčů. K tomu bylo nutné brát zřetel na přestupy během sezón. Jak jeho, tak i ostatních hráčů dotčených týmů. Zdrojem se staly oficiální statistiky NHL. Zvlášť poslední sezóny, kdy přestupoval z jednoho týmu do druhého, byly hodně náročné na pozornost.

Dalším krokem bylo procházení statistik finálových sérií a jejich porovnávání s vytvořeným seznamem. Někdy to připomínalo pověstné hledání jehly v kupce sena.

Ale nakonec se dílo podařilo a my můžeme konstatovat, že alespoň jeden z bývalých spoluhráčů Paula Coffeyho se zúčastnil finálových bojů play-off NHL ve 40 po sobě jdoucích sezónách.

Jak vidno z tabulky, sérii započal Larry Robinson v roce 1973, tehdy ještě v dresu slavných Les Canadiens. Jeden z nejlepších obránců hokejové historie si s Coffeym zahrál v letech 1991-1993 během svého působení v Los Angeles Kings. Oba se tehdy v týmu sešli s dalšími velikány jako byli Gretzky, Kurri nebo Robitaille.  

O rok později (1974) okusil atmosféru finále Tom Bladon v dresu Letců z Philadelphie. V sezóně 1980-81 odehrál jeden mač za Olejáře, kde kroutil svou první sezónu zelenáč Coffey.

Během svého angažmá v Pittsburghu se Coffey potkal mimo jiné i s Bryanem Trottierem, který patřil k základním kamenům dynastie Islanders z počátku osmdesátých let.  

Tato trojice (Robinson, Bladon, Trottier) zajistila nepřetržitou sérii finálové účasti až do roku 1982. 

Namále bylo například v roce 1996, kdy situaci zachraňoval nenápadný obránce Dave Hannan v dresu Colorada. Ten byl v roce 1987 nejprve součástí výměny mezi Pittsburghem a Edmontonem, kdy se z města oceli stěhoval do kanadské provincie Alberta a opačným směrem putoval právě Coffey, coby trucující hvězda Olejářů. Zakrátko se však oba přeci jen sešli v dresu s bruslícím Tučňákem na prsou. 

Série se natáhla i díky gólmanu jménem Jean-Sebastien Giguere. Fanoušci si ho jistě vybaví z roku 2003, jak v dresu Mocných kačerů z Anaheimu táhne svůj podceňovaný tým do finále. Podobný kousek zopakoval i o čtyři roky později. A kde se vzal v naší tabulce Coffeyho spoluhráčů?

Možná to není moc známé, ale svou úspěšnou kariéru započal v dresu Hartford Whalers v sezóně 1996-97. Přesně se trefil do krátkého časového úseku, kdy tam působil i legendární bek.

Posledním článkem řetězu byl možná příznačně právě Jaromír Jágr. V roce 2013 se s bostonskými Medvědy probojoval do finále, kde podlehli Chicagu. Příznačně možná i proto, že to byl právě Coffey, který si tehdy v Pittsburghu vzal pod svá křídla vyjukaného mladíčka z Kladna a pomáhal mu s adaptací na odlišný styl hry i života.

Jágr na toto období často vzpomíná a pro bruslařského démona měl vždy jen slova chvály. 

K notoricky známých historkám patří Jágrovy dřepy či práce na rodinném statku. 

„Myslel jsem si, že tvrdě pracuji, ale on (Coffey) mi ukázal jinou úroveň,“ zavzpomínal v jednom z rozhovorů. „Vzal mě do posilovny a řekl, poslouchej, od teď budeš jezdit sprinty na kole. Minutu sprint, minutu volno. Byla to ta nejtěžší věc, kterou jsem kdy v životě dělal.“

Zřejmě i díky radám ostříleného veterána se nadějný český mladík soustředil na svou fyzickou kondici, která mu pomohla v jeho hokejové dlouhověkosti. Včetně pozdějších legendárních nočních tréninků a bruslení s vestou plnou závaží.

Sám Coffey si finále Stanleyova poháru zahrál celkem 7x. Z toho čtyřikrát si odnesl prsten pro šampióna.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter