NHL.cz na Facebooku
RETRO: Jak ledař riskoval a ovlivnil OH 2002. Pro Kanadu
17. února 17:00
Radek ČernýV hokejovém světě existují momenty, které definují celé generace. Pro Kanadu to bylo finále v Salt Lake City 2002, kde po půlstoletí marného čekání konečně stanula na olympijském vrcholu. Jenže za tímto triumfem nestály jen góly a asistence hvězd NHL, ale i neviditelný symbol národní hrdosti.
Podívejte se na příběh o tom, jak Trent Evans propašoval kousek kovu pod olympijský led, proč z toho byl Wayne Gretzky k smrti vyděšený a jak se z obyčejné mince stala nejcennější relikvie v Síni slávy.
Mohl z toho být mezinárodní skandál
Trent Evans, ledař z Edmontonu, nebyl v Salt Lake City náhodou. Patřil k absolutní špičce v oboru. Ale jako správný Kanaďan cítil tu padesátiletou tíhu.
„Cítil jsem to ve vzduchu. Ten strach, že se to zase nepovede,“ vzpomínal později Evans pro The Edmonton Journal.
Nápad s mincí nepřišel jako blesk z čistého nebe. V Kanadě existuje nepsaná tradice „zakopávání“ věcí pro štěstí do základů domů nebo mostů. Evans si řekl, proč to nezkusit s ledem. Ale muselo to být nenápadné. Žádná velká gesta. Prohledal tedy kapsy a našel několik mincí. Jedna z nich byla tzv. „Loonie“ (kanadský dolar s potápkou na lícní straně) vyražená v roce 1987.
Pro hokejového historika je tenhle rok posvátný. V roce 1987 se hrál legendární Kanadský pohár, kde Wayne Gretzky a Mario Lemieux předvedli nejlepší hokej všech dob a ve finále porazili Sovětský svaz. Evans v tom viděl znamení. Byla to mince z roku, kdy byla Kanada naposledy nezpochybnitelným králem světa.
Instalace proběhla během tajné noční směny, kdy se finišoval povrch hlavního stadionu E Center. Evans věděl, že má jen jeden pokus. Nemohl minci jen tak položit na beton. Musel ji „utopit“. Položil ji přesně do geometrického středu haly. Použil rozprašovač s vodou a vytvořil nad mincí tenkou vrstvičku ledu, kterou nechal zmrznout. Teprve potom se přes ni přetřela červená barva středového bodu pro vhazování.
Mince byla zhruba 2,5 centimetru pod povrchem. Pro běžného diváka byla neviditelná. Ale ledaři věděli. Evans si na mantinelu udělal nenápadnou značku, aby věděl, kam přesně se dívat.
„Věděl jsem, že kdyby na to přišli Američané nebo MOV, mohl by z toho být mezinárodní skandál. Mohli by mě obvinit z ovlivňování regulérnosti hřiště. Ale riskl jsem to. Pro Kanadu,“ svěřil se Evans v dokumentu pro CBC.
Když chcete něco vyhlásit rozhlasem, svěřte to ženám
Příběh o minci nejdřív koloval jen mezi technickým personálem. Ale v olympijské vesnici se nic neutají. Jako první to „práskli“ ledaři kanadskému ženskému týmu.
Když Kanaďanky v napínavém finále porazily USA 3:2, kapitánka Cassie Campbell po zápase přiznala, že se před každým vhazováním ve středu pole dívala na led a věděla, že „on tam je“. To už se zpráva donesla i k mužům.
Wayne Gretzky, tehdejší manažer týmu, byl z té informace prý úplně paralyzovaný. Jako hráč, který si levou stranu dresu zastrkával do kalhot vždycky stejně, věřil na osud. Zakázal komukoliv z týmu o minci mluvit s médii. Bál se, že by se „kouzlo“ vytratilo, nebo že by ji Američané v noci vysekali.
Pošťouchnout bohy
Když Kanada ve finále vyhrála 5:2, propuklo šílenství. Ale zatímco hráči slavili s vlajkami, Trent Evans měl jiný úkol. Vzal šroubovák a kladivo.
„Musel jsem se tam probojovat přes oslavující hráče. Lidé na mě koukali jako na blázna, co to dělám s tím ledem,“ vzpomínal Evans pro CBC.
Vydobytí mince z ledu trvalo několik minut. Evans ji očistil a s třesoucíma se rukama ji odevzdal Gretzkymu přímo na ploše.
Když se ho novináři ptali, proč riskoval potíže s olympijským výborem, odpověděl jednoduše: „Hokejoví bohové potřebovali trochu pošťouchnout. A kanadský dolar je ta nejlepší návnada.“
Epilog
Pro fanoušky je mince stále symbolem „vítězných kouzel“ a právem odpočívá v hokejové Síni slávy. Nicméně z pohledu organizátorů šlo o narušení neutrality her. Evans se sice stal lidovým hrdinou, ale pro hokejové orgány zůstal mužem, který „porušil protokol“.
Současní mistři ledu, jako je hlavní ledař her v Miláně 2026 Don Moffatt, zdůrazňují, že jejich role je podobná rozhodčím – musí být naprosto nestranní.
Moderní standardy přípravy olympijského ledu už žádné tajné talismany netolerují. Cílem je poskytnout špičkový povrch všem sportovcům bez rozdílu, a proto pod led v Miláně 2026 ledaři nic neschovali.
I když, kdo to ví jistě, že?
