NHL.cz na Facebooku
Uhlíková stopa bobtná. Edmonton bojuje o druhý historický comeback
20. června 2024, 8:00
Jiří LacinaPřed začátkem série jsme o tom psali. Poslední dva týmy to k sobě mají daleko. Jde o největší vzdálenost mezi finalisty v historii ligy. A třebaže za stavu 3:0 pro Floridu vypadalo vše jasně, hráči si chtějí zdlouhavé cestování evidentně užít.
Uhlíková stopa téhle série bude velká.
Panteři propásli další mečbol. Nebo spíš prohráli vlastní podání. Hráli totiž doma, měli zřejmou výhodu, ale sérii nedokázali za stavu 3:1 ukončit. Teď mají Oilers možnost srovnat. V domácím prostředí je výhoda podání na jejich straně.
Případný tie-break, když už jsme u té tenisové terminologie, by se hrál opět na Floridě.
Před 82 lety
Dosud se ve finále jen jednou povedlo někomu obrátit stav 0:3 na 4:3. V roce 1942 smázl Detroit Toronto ve třech utkáních po sobě (3:2 a 4:2 venku, pak 5:2 doma). Jenomže kanadský tým se vrátil do série výhrou 4:3 v Detroitu. Nato doma deklasoval soupeře 9:3. V Detroitu vyhrály Listy 3:0 a na závěr doma 3:1.
Cestování si tedy oba týmy užily taky dost, i když tehdy jim stačil vlak.
Finále přineslo několik pozoruhodných až historických momentů. Detroit třeba začal puky do útočné třetiny jednoduše nahazovat. Do té doby se přechod do pásma řešil spíš přihrávkou nebo zavezením. Obránci Toronta byli novou taktikou Jacka Adamse zmatení, vznikaly z toho nebezpečné situace.
Ve čtvrtém zápase série trenér Red Wings Adams neudržel nervy a po skončení duelu napadl na ledě rozhodčího Mela Harwooda, za což byl ligovým komisařem Frankem Calderem suspendován na neurčito. Na lavičce ho v roli kouče nahradil čtyřiatřicetiletý útočník Detroitu Ebbie Goodfellow.
V pátém klání se zapsal do dějin hattrickem a dvěma nahrávkami Don Metz. Teprve třiadvacetiletý borec měl v NHL odehráno jen něco přes 60 zápasů základní části, v play off nastoupil devětkrát s bilancí 1+1. Ještě nedávno se živil farmařením, s rodinou pěstoval a sklízel pšenici. V životním play off 1942 udělal ve 4 zápasech důležitých 7 bodů (4+3). Dokonce i v další kariéře se neustále pohyboval mezi prvním týmem a AHL, přesto nakonec přidal k prvnímu prstenu ještě čtyři. Všechny s Maple Leafs.
To jsme v době, kdy Toronto ještě bylo vítězný tým. Smajlík.
Zpátky do budoucnosti
Nevšední série zkrátka píšou nevšední příběhy.
Vidět jsou i tento rok. Edmonton má pod Krisem Knoblauchem zajímavou statistiku. Letos se mu stalo v základní části třikrát, že prohrál tři zápasy v řadě. Pokaždé navázal dlouhou sérií výher. Poprvé osmi, podruhé dokonce šestnácti, potřetí vysekl pět souvislých triumfů.
Samozřejmě hrát všechna utkání proti stejnému soupeři je něco docela jiného. Notabene, když čelíte nadupané Floridě, týmu stvořenému pro play off. Nicméně něco to naznačuje.
Za zmínku stojí také Connor McDavid, který v probíhajícím finále posbíral už 11 bodů a do rekordu Maria Lemieuxe z roku 1991 mu schází jediný bod (pro zajímavost: v předešlém konferenčním finále 1991 měl Lemieux dokonce 15 bodů).
Když už jsme u těch finále, dvanáctibodových hráčů bylo v historii víc (Howe, Cournoyer, Briere, Lemaire). Wayne Gretzky měl ve finále 1987-88 mezi Edmontonem a Bostonem bodů dokonce třináct, ale museli byste počítat i nerozhodný zápas 3:3, který se nedohrál kvůli zhasnutým světlům.
McDavidových 42 bodů v letošním play off je už historicky čtvrtý nejlepší výkon. Pouze Gretzky (47 a 43) a Lemieux (44) zvládli v jednom roce víc.
Ten hlavní příběh se ale pořád píše.
Je na Edmontonu, aby k téhle novele přidal ještě aspoň dvě kapitoly.
