NHL.cz na Facebooku
Vsetínu přišel marný, i na Spartě mu radili basket. Cháru ale píle dovedla do Síně slávy
25. června 2025, 16:05
Tomáš ZatloukalCo je ještě větší než Zdeno Chára, s 206 centimetry top čahoun v historii NHL? Jeho pracovitost. Vždy na sobě dřel s enormním zaujetím, ostatně po kariéře se na hraně padesátky věnuje maratonům a dalším drsným sportovním výzvám. Teď se mu dostalo obří, ale nikoliv šokující pocty. Stal se, pokud započteme i Stana Mikitu, čtvrtým Slovákem v Hockey Hall of Fame. „Pro mě to není žádné překvapení,” říká Chárův dlouholetý spoluhráč z Bostonu Patrice Bergeron.
Ano, Bruins, to je Chárův zásadní klub.
Tam prožil největší úspěchy, včetně třech účastí ve finále Stanley Cupu. Ziskem stříbrného poháru skončila hned ta první. Ta poslední zase sdrátovanou čelistí. Chára s několikanásobnou zlomeninou, sešponovanou kovem, stejně nastupoval a zase jednou ukázal, že byl skutečným gladiátorem.
U hokeje Cháru v mládí, když byl (nejen) zástupcům extraligového Vsetína tak trochu k smíchu, udržel táta Zdeněk. Syna trénoval, rozvíjel jeho pohyblivost a koordinaci.
Čech ze Strakonic, někdejší zápasník v řecko-římském stylu. Sportovní geny zdědil Chára i po mamince Veronice, kdysi slovenské volejbalistce.
Pro Valachy, jejichž zástupci se na Cháru zajeli opakovaně do trenčínské Dukly podívat, nebyl dost dobrý. Přišel jim jako kolohnát, který se spíš hodí pod bezedné koše. Stejným poznámkám Chára čelil, i poté co odešel do Prahy.
Do sparťanského kádru se ale přece jen prosadil, když zaujal tehdejšího kouče Františka Výborného. Mimo jiné i hitem, při kterém poslal Jaroslava Nedvěda pomalu až na střídačku.
Hokejovou kariéru mu tou dobou pomohl udržet při životě i agent Jaromír Henyš, když mu sehnal konečně padnoucí brusle. Přispěl i tehdejší navrátilec z NHL Radek Hamr, který se stal jeho mentorem a dodnes patří k nejbližším kamarádům.
Psal se rok 1996 a Chára na druhý pokus prošel draftem.
Vybrali si ho NY Islanders a Andrew Ference, se kterým se vzápětí potkával v juniorské WHL, z něj nebyl zrovna dvakrát unesený. „Za mě neměl legitimní šanci se do NHL dostat.”
Oba pánové jistě byli rádi, že se Ference v úsudku zmýlil, a v roce 2011 společně jásali s hokejovým pohárem. To už byl Chára veleváženou figurou.
Měl za sebou první štaci u Ostrovanů i přelomové období v Ottawě. V dresu Senatorů vystřelil mezi ligové hvězdy. Proč? Do úmoru na sobě dřel. Piloval techniku bruslení i hole, pěstoval i své silnější stránky. Naučil se všechno.
Uměl vymazat protivníkova esa, dát důležitý gól (ostatně jeho golfák z All-Star Game 2012 dodnes platí za nejrychlejší naměřenou ránu v dějinách NHL), s klidem a přesně rozehrát, ale i zahodit rukavice (David Kočí právě zaškytal).
Už v juniorce si na Cháru kdekdo troufal, jenže ten „věžák z Evropy” se uměl i díky tátovým radám bránit.
Jeho píli pak dokládá historka Scotta Stevense, ikonického zadáka NJ Devils. S Chárou se potkal při příležitosti Utkání hvězd. Exhibice, kterou hokejisté brali jako dovolenou uprostřed sezony a našli sę tací, co upustili o takovém víkendu páru v báru.
A Chára? „Normálně si chodil přidávat do posilovny. Chápete to? Na akci, kde se každý snaží co nejrychleji zmizet ze stadionu?”
Chárova tréninková morálka ladila s jeho přístupem ke stravě. Klidně si uvaří sám, rád má věci pod kontrolou. Jídelníček si až úzkostlivě hlídá. O to větší slast pro něj muselo být, když si po zisku Stanley Cupu dopřál ze slavné trofeje milované jídlo z dětství – rýžový nákyp.
Cen posbíral v kariéře vícero.
Už v Bostonu pózoval s Norris Trophy, šestkrát ho odhlasovali nejlepším hokejistou Slovenska. Mark Messier mu dal své ocenění pro top lídra NHL.
Za Bruins hrál až do roku 2020, poté si střihl zdařilou sezonu za washingtonské Capitals, s kariérou se rozloučil tam, kde v NHL začínal. V New Yorku, v barvách klubu, který muže přezdívaného "Big Z" v roce 1996 draftoval zkraje třetí rundy.
Nakonec z tehdejších branců prožil nejlepší kariéru právě Chára. Pouze Matt Cullen a Daniel Briere, oba útočníci, udělali víc bodů (731, respektive 696 vs. Chárových 680 za 209 + 471).
S 1680 starty je rekordmanem mezi všemi beky, co kdy v NHL nastoupili.
Ten samý člověk, kterého kdysi posílali na basket…
Mimořádnou stopu zanechal i svou dobročinností, mezi hokejisty se vymykal i inteligenci, umí vícero jazyků (třeba švédsky se rozpovídal během několika měsíců), rád čte. Obílbený relax? Hra na bicí.
Slováci mohou být na svého obra z Trenčína náležitě hrdí.
Ve Dvoraně slávy doplnil Mikitu, Petra Šťastného a Mariána Hossu.
